Jak předejít vyhoření?
Zkvalitněte pracovní prostředí

Picture of Barbora Kijasová, M.A., CMPC

Barbora Kijasová, M.A., CMPC

Facebook
Twitter
LinkedIn
WhatsApp
25 června, 2021

Váš kolega či zaměstnanec přijde do práce a vy máte pocit, že je to pro něj to poslední místo, kde by chtěl být. Není efektivní, nenapadají ho inovativní myšlenky, těžko se mu dodržují lhůty a kvalita jeho práce pokulhává. Namísto zápalu do věci má opakovaně málo energie. U energie a kvality práce to ale také nekončí. Možná jste si všimli i toho, že váš kolega nebo zaměstnanec těžce nese kritiku, je frustrovaný a snáze se dostává do konfliktních situací. Postupně se takový člověk stahuje čím dál více do své ulity, stává se letargickým, a vy víte, že s ním něco není v pořádku. Zřejmě jde o dalšího líného, demotivovaného, nedisciplinovaného nevrlu, kterého jste vy nebo váš nadřízený před několika lety zaměstnal. Nebo ne?

"Předpokládá se, že syndromem vyhoření trpí každý pátý Čech, a mezi nimi především lékaři, zdravotní sestry, policisté, soudci a manažeři."

O syndromu vyhoření přibývá více informací ze zdrojů jak zahraničních, tak i domácích. Podle posledních údajů se předpokládá, že syndromem vyhoření trpí každý pátý Čech, a mezi nimi především lékaři, zdravotní sestry, policisté, soudci a manažeři. Když se na to podíváme z větší perspektivy, uvidíme, že všechna tato povolání mají něco společného – úzkou práci s lidmi a vysoké nároky na výsledky, zatímco tyto výsledky jsou ovlivněny velkým množství faktorů, které je nemožné mít plně pod kontrolou. Tyto profese také neodpouští chyby – soudcům hrozí kárné řízení za nedodržení lhůt, manažeři drží osud firmy ve svých rukou a selhání zdravotních sester, lékařů a policistů může znamenat ztracené životy.

Právě tato kombinace omezené možnosti mít výsledky plně pod kontrolou a minimální prostor pro chyby nás může s postupem času zatlačit tvrdě do kouta, kde se osobně setkáváme tváří v tvář s burnoutem. Kdo je za to ale zodpovědný? Jakou roli hraje pracovní prostředí na vyhoření jedince? Tyto dvě otázky jsou extrémně důležité, pokud chceme vyhoření zabránit. Kolektivní vliv na jedince směřujícího k vyhoření je totiž jedním z nejsilnější faktorů ovlivňujících to, zda člověk skutečně dojde do stavu vyhoření, či nikoliv. Přesto je velmi často opomíjen.

Zodpovědnost pracovního prostředí a pocit sounáležitosti

Pravdou je, že nebezpečí vyhoření je v životě vystaven téměř každý z nás alespoň jednou. Práce byla, je a bude vždy stresující. U výše zmíněných zátěžových profesích to platí dvojnásob. Vyhýbat se stresu a potažmo vyhoření na těchto pozicích tedy nebude rozumné řešení. Naopak. Jde o to naučit se čelit stresu a pracovat s ním tak, abychom dlouhodobě a kvalitně plnili svůj účel nezávisle na tom, kolik stresu nám práce přináší (o tom, že správné fungování není jen o stress-managementu, si povíme v jednom z příštích článků). Když ale mluvíme o správném fungování pod stresem, koho tím tedy myslíme?

A o to jde. Při rozhovorech o vyhoření se mnohdy zaměřujeme výhradně na jednotlivce, kterým je přisuzováno, že špatně zvládají nároky a tlak svého povolání. Studie nám ale naznačují to, že přinejmenším polovinu zodpovědnosti za well-being, psychickou odolnost, schopnost zvládat stres a tudíž schopnost úspěšně čelit vyhoření často nese pracovní prostředí (work culture), ve kterém zaměstnanec pracuje a které na něj má přímý, konzistentní, dlouhodobý vliv. Pracovním prostředím myslíme kolegy, podřízené a nadřízené.

Studie nám nyní ukazují, že základem pro zdravou, produktivní a odolnou organizaci vůči stresu a vyhoření je vzájemný pocit sounáležitosti (sense of belonging) – fenomén v posledních letech zkoumaný v různých pracovních prostředích, který umožňuje jednotlivcům soustředit se na svou práci s plným nasazením, s vnitřní motivací, a silou zvládat stres a selhání a tím optimalizovat výkon v týmu a potažmo v celé organizaci. I když se to zprvu nemusí zdát, pocit sounáležitosti zvyšuje výkon personálu, snižuje míru chybovosti, zefektivňuje komunikaci a právě pomáhá předcházet vyhoření. Pojďme se nyní podívat na typický příklad, jak takové pracovní prostředí bez vybudované sounáležitosti a dalších důležitých charakteristik chybně reaguje na člověka směřujícího k vyhoření, a tím urychluje samotnou cestu k vyhoření.

Izolace - první krok k vyhoření

Ve stresujících profesích a problematických situacích je přirozené, že se personál plně zaměřuje na řešení problému a dlouhodobě přehlíží to, jak danou situaci prožívají jednotlivci. K tomu tradičně dochází mezi zdravotními sestrami a lékaři, kteří pracují na pozicích, ve kterých jejich výkon a snaha nejsou dostatečně oceněny úspěchem či konstruktivní, podporující zpětnou vazbou. V takových případech jejich motivace, sebevědomí a naplnění klesá a, co je podstatné, tyto sestry či lékaři to málokdy dají znát navenek. A to je problém.

To, že si člověk dlouhodobě drží kamennou tvář, přichází o vědomí toho, že v podobné situaci je pravděpodobně sestra nebo lékař vedle něj, což prohlubuje tyto možné pocity selhání, nezdaru a nekompetentnosti o to více. O náročnosti povolání se mlčí, a tak si každý v týmu začne myslet, že pracovní stres zvládá špatně pouze on. Tehdy, jak již zřejmě vidíte, stress-management je zcela nedostačující. Problém leží v pracovním prostředí, které udává normu pro to, co se sdílí, co je domýšleno a jak je s tím následně naloženo. Tím se dostáváme k druhému problému.

Základní atribuční chyba - zkreslené informace, na které doplácí druzí

Vraťme se nyní k úvodu tohoto článku, ve kterém jsme si popsali typického člověka na pokraji vyhoření. Jak takový člověk působí na druhé? Pravděpodobně negativním, demotivujícím a snad i demoralizujícím způsobem. V podobných situacích máme tendenci přisuzovat stav takového člověka jeho vnitřním, neměnným vlastnostem, nikoliv vnějším okolnostem, které mohou na jeho stav, chování, přístup a kvalitu práce hrát roli; jeho pracovní nasazení je například nízké, protože není disciplinovaný; je demotivovaný, protože ho jeho práce nezajímá; není efektivní a chybuje, protože na tu práci “prostě není dobrý”. A jeho frustrace a vznětlivost? Ta je zkrátka dána jeho charakterem, a ten se přece v lidech časem nemění. V takových situacích tedy opomíjíme například to, že si člověk může procházet složitým, emočně náročným obdobím v osobním životě, že má sám zdravotní problémy, nebo že díky předchozím neúspěchům ztrácí sebedůvěru, která se projevuje podprůměrným výkonem a opatrností. Tvoření chybných úsudků je zcela přirozené. Říká se mu základní atribuční chyba, kdy přisuzujeme chování druhých jejich vlastnostem (líný, neorganizovaný, demotivovaný), nikoliv vnějším okolnostem (chaos v organizaci, nejasné pokyny, selhání, osobní problémy). A její důsledky?

"Pracovní prostředí pomalu ztrácí osobní faktor, který vedle strategických, manažerských a technických dovedností, dělá z bezduché organizace funkční, odolný, flexibilní a prosperující organismus."

Izolace nadruhou - nástup na rychlík jménem vyhoření

Tyto dvě tendence, které se velmi často doplňují, pak vedou k další, hlubší izolaci mezi kolegy. Vše zmiňované je totiž odsunuto na druhou kolej, komunikace je čím dál omezenější a zaměřena čistě na práci. Pracovní prostředí pomalu ztrácí osobní faktor, který vedle strategických, manažerských a technických dovedností, dělá z bezduché organizace funkční, odolný, flexibilní a prosperující organismus. Zpět k vyhoření. Člověk, který směřuje k vyhoření ztrácí pocit sounáležitosti nutný pro udržení vnitřní motivace a sebevědomí. Takový člověk pak mnohem častěji směřuje svou pozornost na své nezdary, začíná být negativní, emočně nezaujatý a bez pracovního nasazení – což jsou typické obranné mechanismy před naprostým pohlcením stresem. Pozornost na negativní výsledky své práce pak v něm prohlubuje pocit, že svou práci nemá pod kontrolou, ztrácí své sebevědomí a následně i smysl v tom, co dělá – vše doprovázeno nezvládnutým stresem a neefektivními copingovými strategiemi. Syndrom vyhoření je na světě.

Cesta ven - informovaný personál kompetentní v prevenci vyhoření

V tomto článku čelíme dvěma problémům. Prvním je prostředí, které “nevysílá” konkrétní signál každému jednotlivci, že je součástí týmu směřujícího za jednotnou vizí, ve kterém probírání problémů a slabin není tabu, naopak je podporovanou cestou, jak dosahovat zlepšení a růstu jak po individuální tak po kolektivní stránce. Naučit kolektiv utvářet takové prostředí není jednoduché a vyžaduje systematickou, trpělivou práci, která je šitá na míru potřeb jak skupiny, tak každého jejího člena. Taková skupina pak vysílá dané signály například ve formě pravidelné konstruktivní zpětné vazby podporující růstové myšlení (nutné pro budování psychické odolnosti), sdílení osobních a profesních překážek s druhými zejména z vedoucích pozic (to samo o sobě vyžaduje odvahu a otevřenost), a nebo také přiznání, že člověk něco pokazil a hodlá to napravit nebo toho využít k poučení. To by mělo být standardem horizontální i vertikální komunikace. Takové signály říkají personálu, že je efektivnější a zdravější čelit svým překážkám a že v tom člověk pravděpodobně není sám.

Druhým problémem jsou chybné úsudky o příčinách chování druhých. Tam je velmi důležité uvědomit si, co nevíme a následně se na to daného člověka zeptat, pokud je to vhodné. Když vám kolega nebo zaměstnanec opakovaně přichází do práce bez energie a nasazení, nesuďte ho, aniž byste udělali vše pro to, abyste se dozvěděli skutečné příčiny. Pouze takto dojdete k objektivitě a možnosti vyřešit skutečný problém, a tím zabránit vyhoření u jednoho z vašich kolegů či zaměstnanců.

Vyhoření je komplexní problém, ve kterém pracovní prostředí hraje větší roli, než se nám na první pohled může zdát. Člověk je společenský tvor a to, jak na něj působí jeho okolí je v něm hluboce zakořeněno po tisíciletí. Proto je důležité osvojit si metody pro psychickou flexibilitu a odolnost nejen z pohledu jednotlivce, ale i týmu a organizace. Pouze tak vznikne skutečně prosperující prostředí odolné vůči stresu a vyhoření, a to i ve zmiňovaných zátěžových profesích, ve kterých je zcela naivní hovořit pouze o stress-managementu jednotlivce.

Barbora Kijasová, M.A., CMPC

Facebook
Twitter
LinkedIn
WhatsApp
×
×

Košík