Mým cílem po návratu ze Spojených států amerických je se v prvé řadě podílet na spojení obou kontinentů v rámci psychologie výkonu a tím pomoci maximalizovat potenciál a hodnotu obou. Kýženým výsledkem je vyvážená kombinace vlastností aplikujícího psychologa výkonu (či konkrétně sportu), která mu umožní nejen opírat svou praxi o vědecký výzkum, ale také naprosto si osvojit osobní styl, díky kterému vloží do svých vědomostí a práce s klienty duši.
Toto spojení vidím jako jednu ze svých misí a je opřeno o mou praktickou zkušenost z USA pod vedením jedněch z největších amerických psychologů sportu/výkonu, kteří se nebojí uchopit svou jedinečnost a vnést ji do své práce.
Hlavním tématem mé přednášky na půdě kongresu mezinárodní asociace sportovní psychologie, International Society for Sport Psychology bylo uchopení větší perspektivy psychologa a jeho práce s klientem v tom smyslu, aby klientovi ukázal cestu, jak brát svůj sport (profesi) jako cestu k něčemu hlubšímu.
Využila jsem k tomu inspirativní příběh amerického parahokejisty z Colorada, se kterým jsem měla možnost se osobně seznámit. Tento muž, bývalý americký voják, totiž našel nový smysl svého života po traumatické nehodě, při které mu byly amputovány obě nohy. Toto „neštěstí“ mu ale nastavilo nekompromisní zrcadlo, ve kterém začal vidět nové možnosti i s tím, že v něm již neviděl své nohy. Svou závislost na 28 prášcích proti bolesti za den přetvořil v maximální odhodlání dostat se do národního týmu amerického parahokeje k využití této platformy pro budování odolnosti skrze své veřejné vystupování, jenž mu potenciální úspěch na paralympijských hrách umožní.
I s takovým osudem se člověk dokáže poprat. Není to ale o náhodě či štěstí, nýbrž o odhodlaném sebepoznání, upřímnosti k sobě samému a odpovědnosti vůči druhým, která nesvazuje, ale naopak otevírá bránu k osobnímu naplnění.
To nejzajímavější je, že tento muž si prošel procesem, který se dá jasně popsat skrze Acceptance & Commitment Theory, zahrnující Mindfulness pro oproštění se od vnějších a vnitřních stimulů, radikální přijetí situace a následování svých nejsilnějších osobních hodnot. V tomto případě sport již není jen o sportu, ale něčem, co ho plně přesahuje. Bez toho se většina končících sportovců těžko adaptuje na posportovní život.
Barbora Kijasová, M.A.